DEN PRVNÍ

Po těžkém ránu jsem se plnýočekávání doplazil k Pájovi domů. Následovaly poslední přípravy, ranníhygiena(na dlouho poslední) a mohli jsme vyrazit. Pájovo maminka nesla poslednícestu se svým synem velmi statečně. Jen co jsme vystoupili z auta, nějakýmístní 4letý kluk na nás ukazoval fakáče. Takto povzbuzeni jsme se naposledyposilnili melounem a s energy drinkem v ruce jsme nechali Pájovo rodiče zasebou. Po slabé hodince cesty jsme dorazili na česko-německé hranice, kde jsmeslavnostně počůrali pomezní kámen a rychlým tempem se vydali zpět na místopříjezdu. Začínáme přemýšlet o tom, co nás čeká v následujících 30-ti dnech. Musíme to dát. Musíme.
        Na začátku vsi Hranice nás zastavilchlapík, jestli prý nechceme někam hodit, ale statečně jsme odmítli a pokračovali v cestě po svých. O 3 km dále šel proti nám tlusťoch, co si pouštěl hudbu zmobilu. Nedíval se na nás zrovna přívětivě, když jsme do rytmu rapovali"buřtík ú jéé, buřtík ú jéé". Marně jsme se dobývali do věžezříceniny hradu Neuberg - Podhradí. Pak jsme potkali dědu o holi. Družně se snámi začal bavit, a když jsme mu sdělili plán naší cesty, začal něconesrozumitelně blekotat o lyžích. Následně nám nabídl bivakování u něj nazahradě. Opravdu nevím, zda postřehl, že je léto. při zjištění, že zastávánázor "každý den aspoň jeden dobrý skutek", a že má na zahraděnesloženou hromadu dříví, jsme radši zrychlili. Nicméně děda byl hbitý a ještěnás stihl seznámit s houmlesem-programátorem, jenž nám doporučil zdejšíminerální pramen. Ani fakt, že je radioaktivní, nás nedokázal odradit odnačerpání rovnou celé flašky.  Pak na nás zaútočila únava a bolest nohou. Ušli jsme ještě asi 6 km a tam se utábořili v lese. K večeři jsem si dal česnečku a paštiku, Pájahodoval fazole. Nepříjemnou společnost nám dělaly tisíce mušek a stovky komárů.Nesnáším je. Teď se jdu schovat do spacáku, aby na mě  ty čůráci nemohli. Doufám, že mě do zítřka přestanou bolet nohy.  

Suma sumárum :  12:30 - pochod khranicím..........4,5km                                Počasí: ideální, oblačno, studený vítr, občasné přeháňky
                                                                                                                                       Kondice: dobrá
                                 13:30 - začátek cesty přes republiku
                                18:30 - konec cesty první den.........cca 22 km

DEN DRUHÝ

Krásná noc. Sjížděl jsem z kopce,pryč z přístřešku, takže mám trochu mokrý spacák. Vzbudil jsem se už v pět ránoa od té doby jsem pořádně nezabral. Mouchy začínají být imunní proti repelentu.Každým pohybem zabíjím desítky jedinců těchto hnusných stvoření. Po devátý sevzbudil i Pája, tak jsme se co nejrychleji sbalili. Dopoledne jsme šli mírnýmtempem. Vykoupali jsme se v krásném rybníku u hradní zříceniny, kde Pájaodoperoval svůj první puchýř. Tempo se výrazně zrychlilo a začalo být horko.Další puchýře na sebe nenechaly dlouho čekat. Osvěžilo nás potkání koní, nakterých jsme hned zkusili rodeo. Tento zážitek jsme zapili Kofolou a klopýtalijsme do Kynšperka nad Ohří. V něm jsme se marně snažili zbavit olezléhoSlováka, který se nám snažil vnutit místní kemp. S vypětím všech sil jsme dorazili do lesa a o další 4 kilometry dál jsme našli místo na táboření, uvařili si večeři a kolem jedenácté večerní už jsem o světě nevěděl.

Suma sumárum:    9:40 - odchod od krvelačných much
                                22:00 - příchod..........za den: 35 km

                                Trasa cesty: Pramen Bílého Halštrova - Výhledy - Vojtanov - Starýrybník - Vonšov - Nový Prahov - Třebeň - Lesina - Nebanice - Chotíkov - Kynšperk nad Ohří - Libavské údolí

                                                                                                                                       Počasí: dopoledne oblačno, odpoledne jasno
                                Celkem: cca 57 km

DEN TŘETÍ

I když byl les plný prasat, krásnějsem se vyspal. Holt jsou prasata lepší než hmyz. Proudil jsem se už v půlšestý a zdlábnul polovinu svých rychle ubývajících zásob. S vidinou blízkévesnice jsem si nechal dvě sušenky. Nakonec jsem spal až do desíti. Pak užnásledovaly jen smolné momenty. Krám ve vesnici byl zavřený deset minut přednaším příchodem, přeběhla nám přes cestu černá kočka, hospoda ve vesnici jezavřená, děda slibuje hospodu ve vesnici o pět kilometrů dál. Vesnice o pětkilometrů dál: šest paneláků, tisíc cikánů, jeden bufet. Jsem zdrcen. Dojídámsvé poslední zásoby a zjišťuji, že do další hospody zbývá deset kilometrů.Pekelná cesta. Mám hlad a chvílemi jsem psychicky úplně na dně. Hospodu mámpřed sebou jako betlémskou hvězdu. Nakonec jsem se dočkal. Před šestou dorážímedo Krásna a stíháme si nakoupit věci na dnešní večeři. Po smaženém řízku, to sehned cítím o 300% líp. Pan Továrník v hospodě pořád brblal, že ho číšníkvošmelil, když mu dal rozbalený větráček a pan číšník mu nadával do debilů aříkal, že už mu nenaleje. Nakonec mu nalil a vše se uklidnilo. Asi o třikilometry dále jsme se na kopci utábořili. Uvařili jsme si těstoviny svepřovkou a sýrovou omáčkou. Výslednou haši jsem statečně spořádal, abych seráno zase neprobudil hlady. Pájovi zbylo ještě na snídani. Poprvé na expedici jsme rozdělali oheň.

Suma sumárum: 11:30 - odchod
                                20:30 - příchod.........za den: 24 km

                                Trasa cesty: Šabina - Arnoltov - Kostelní bříza - Rovná - Podstrání - Krásno

                                                                                                                                        Počasí: slunečno, horko
                                                                                                                                        Kondice: puchýře, hlad, šílenství ze zavřených krámů
                                  Celkem: cca 81 km 

DEN ČTVRTÝ

Námi zhotovené ohniště se neukázalojako zrovna kvalitní, přes noc se rozrostlo na dvojnásobek. Všechny naše vypitéi nevypité tekutiny jsme spotřebovali na hašení. Pája byl dneska celej denšpatnej. Je mu špatně a bolí ho noha. Měli jsme asi první krizi. Strašně měvytáčelo, jak vedle mě kulhá a připisoval jsem to jeho neschopnosti koupit siboty včas. Myslím si to pořád. Kdo může jít na takovej pochod s tejden starýmabotama? Ale je vidět, že nechcípá jenom Pája, jelikož po cestě míjíme desítkymrtvých krtků. Před Toužimí jsme se vykoupali v rybníku a pak nás zradila mapa.Cesty, po kterých by jsme byli v Toužimi za čtvrt hodiny neexistovaly. Místo pocestě jsme se asi třičtvrtě hodiny prodírali bažinami a pralesem. Vybil jsem sivztek na dementní cestu a v Toužimi, kde všude hrálo techno a chodili pořádstejný divný lidi, už mi bylo hej. Při zapadajícím slunci jsme ušli dalšíchněkolik kilometrů a utábořili jsme se v kopci nad vesnicí Brložec. Mám trochustrach o Páju. Nedokáže toho moc sníst, jeho tělo asi není zvyklé na takovounámahu, a tak s tím teď má problém. Doufám, že to není pravda, ale pouze moje domněnka. Jdu radši spát. 

Suma sumárum: 10:30 - oheň uhašen, odcházíme
                                20:30 - utáboření..........za den: 25 km

                               Trasa cesty: Bečov nad Teplou - Chodov - Měchov - Brť - Sedlo - Toužim - Radyně - Smilov - Brložec

                                                                                                                                      Počasí: slunečno, horko
                                                                                                                                      Kondice: Pája s puchýřem nemůže chodit, je mu blbě.
                                                                                                                                                        Posílá si pro nové boty.
                                Celkem: cca 106 km

DEN PÁTÝ

Už je čtvrt na jedenáct a my jsmese ještě nevyhrabali. To je samá minutka sem, minutka tam. Teď je to minutka nahajzlu. No nedá se nic dělat. Dneska musíme dojít do Žihle. Tam za náma přijedou lidi. Už se těším.
     Je třičtvrtě na jednu, jdeme asi dvě hodiny a máme zasebou osm kilometrů. Chvilku jsem byl rozladěnej, protože se mi rozbily sluchátka,ale Míša mi snad nějaký přiveze, tak to snad bude v pohodě. Z drsný zalesněnýpřírody kolem Aše se okolí proměnilo v krajinu plnou vesnic a polí, a tudíž ihorkých polních cest. Kupodivu mi horko vůbec nevadí, Pája to snáší hůř, aleještě je to v pohodě. Flašky s vodou nám mizí před očima rychleji než jindy,takže v Pšově budeme muset znovu natáčet vodu, než se vydáme dál, směrem na Rabštejn.
    Právě je třičtvrtě na tři, my jsme se naobědvali vNovosedlech a teď trávíme. Jsem zvědav, jestli dokážu vstát a jít dál. Pájamusel namazat nohu, která bolí od kulhání z puchýře, naší zázračnou koňskou mastí.
    Jestli se dá hovořit o krizi, tak je to právě teď. Pája užse spíš plouží, než aby šel. Posledních dvanáct kilometrů do Žihle je pro nějutrpení. Sehnal jsem mu krásnou Gandalfskou hůl, a tak se belhá jako mistrYoda, ale nevypadá, že by v sobě měl nějakou energii, nebo že by uměl využít sílu vesmíru.
    Kolem osmé dorážíme konečně do Žihle. Jen co jsme dorazili,přijíždí vlak od Plzně. Příjezd záchranné výpravy je pro mě vysvobozením.Sedíme v hospodě a čekáme až se Pája vrátí od kámoše. Čekáme dlouho, a taky takpodle toho vypadáme. V dálce konečně vidíme Páju o holi, jak se k nám řítí.Těší se na nové boty a turistické hole, které jsem mu také nechal přivézt. Zdáse, že je spokojen. Pak jsme se z vypětím všech sil vyškrábali do kopce nad Žihli a tam se utábořili. Rozprostřeli jsme celty a spacáky a šli spát.

Suma sumárum: 10:30 - odchod
                                20:00 - příchod do Žihle..........za den: 28 km

                               Trasa cesty: Lažany - Štědrá - Borek - Pšov - Novosedly - Víska - Stvolny - Rabštejn - Žihle

                                                                                                                                       Počasí: pařák
                                                                                                                                       Kondice: Pája skoro nemůže chodit
                               Celkem: cca 134 km

DEN ŠESTÝ

V půl sedmý nás probudil Marečkůvbudík. Prohodili jsme s ním pár slov, jelikož odjížděl kvůli autoškole, a šlispát dál. Když jsme konečně vstali, všem nám bylo trochu blbě, z toho Sachovinejvíc, takže s Míšou přehodnotili svoje stanovisko dojít s námi dvanáctkilometrů do Kralovic a my jsme je tedy nechali u obchodu napospas osudu. Teďjsme asi šest kilometrů od Žihle. Vykoupali jsme se v Odlezském jezeru anajedli se. Kvůli Pájově rekonvalescenci jsme se rozhodli dnes dojít pouze ke Kralovicím, kde máme celkových 150 kilometrů . Jdeme další tři kilometry aPájovi prasknul puchýř. Chirurgicky jsem odstranil kůži přilepenou na náplasti. Vypadá to, že se na nás žene bouřka. Nakonec jsme však na pomyslnou značku 150 km došli téměř suchý.Utábořili jsme se už v šest. Rodiče nás varovali před prudkými přívalovýmidešti, ale zatím jen mírně prší. Jestli opravdu něco přijde, tak jsem na nászvědav. Páju pořád bolí noha, ale dnes se vzájemně pomažeme koňskou mastí a zítra to bude fajn.

Suma sumárum: 12:00 - odchod
                                18:00 - příchod..........za den: 16 km

                               Trasa cesty: Přehořov - Odlezské jezero - Potvorov - Bičov

                                                                                                                                       Počasí: do tří pařák, pak zataženo, vítr, mírně prší
                                                                                                                                       Kondice: Páju bolí noha, praskají mu puchýře
                               Celkem: cca 150 km

DEN SEDMÝ

Celou noc jsem měl pocit, že sepobleju. Jen na pravém boku jsem se cítil dobře, ale ráno jsem byl jak se patřírozlámaný. Do stavu "pobleju se, nepobleju se" možná přišel ještěhorší, "podělám se, nepodělám se". Dopoledne je mi hrozně, pak už semi aspoň nechce blejt. Nicméně rychlé neočekávané zastávky nejsou ojedinělé.Pája se nadopoval Ibalginem a jde jako drak. Náladu máme za poslední tři dnyasi nejlepší. Když si povídáme, nemyslíme na naše bolesti a útrapy cesty. Němýděda s dírou v krku ze sebe málem vypustil duši, aby ze sebe sípavým hlasemvydal slovo "skopčák" a ukazoval při tom na Páju s holema. Nebylprvní ani poslední, koho pohled na mého chromého druha rozesmál. Je pátek, pěthodin, a my stále nemáme jídlo na víkend. Naštěstí je ve Šlovicích do osmiotevřená benzínka, takže můžeme nakoupit a následně se najíst v hospodě. Dalšíčtyři kilometry nejsou nic příjemného. Pája vzlyká, jak je přežranej, a jámusím každou chvíli stahovat kalhoty. Asi půl hodiny po západu sluncerozkládáme celtu. Při vybalování batohu Pája zjistil, že mu do věcí vyteklatuba s naším pracím prostředkem. S plnou pusou nadávek pak další půlhodinu minimalizoval škody.

Suma sumárum: odchod - 10:30
                                příchod - 22:00..........za den: 25 km

                               Trasa cesty: Hradecko - rybník Ožehák - Uhrovic Mlýn - Milíčov - Machův Mlýn - Modřejovice - Slabce - Újezdec - Hracholusky
                                                                                                                                         Počasí: hezky
                                                                                                                                         Kondice: mám průjem, Pája jde na Ibalginech
                               Celkem: 175 km

DEN OSMÝ

V sedm jsem se vzbudil a měl jsemradost, že je mi lépe. Dal jsem si tatranku a pak už jsem radost neměl. Zkusiljsem sníst ještě jednu veku, ale když jsem to všechno po té dřině vyhodil ven,tak už jsem se o nic víc nesnažil. Na Křivoklát, kam jsme se stěží doplazili,nám přijeli doplnit zásoby náplastí a oblečení moji rodiče. Potřičtvrtěhodinovém setkání s nimi byly naše batohy dvakrát těžší. Pája si mocpochvaloval plnou tašku nejrůznějších náplastí a já jsem litoval, že kvůlidnešní dietě nemůžu stláskat celý meloun. Do tří jsme seděli pod Křivoklátem u kafea psali pohledy. Celý zbytek dnešního pochodu jsem do sebe cpal piškoty. Kekonci dne bych je nejradši neviděl. Nicméně jsem do rána nemusel dřepnout podstrom, takže doufám, že se žraní piškotů vyplatilo. Až kolem desátý dorážíme natábořiště asi tři kilometry před Berounem. Jsem strašně nervózní, že nemůžu nic jíst a zachraňuje mě až empétrojka, kterou mi brácha přivezl.

Suma sumárum: odchod: 10:30
                                příchod: 21:30..........za den: 28 km

                               Trasa cesty: Nezabudice - Roztoky - Křivoklát - Nový Jáchymov - Otročiněves

                                                                                                                                           Počasí: horko
                                                                                                                                           Kondice: mám průjem, Pája sjíždí Ibalgin
                               Celkem: 203 km

DEN DEVÁTÝ

To, co do sebe Pája večer nacpalšlo v šest hodin ven. Není mu vůbec dobře. Domluvili jsme se, že dámeodpočinkový den v kempu v Berouně. Ani tam Pája málem nedošel. Teď je půl třetía Pája už dvě hodiny spí. Únava se podepsala na nás obou. Už třetí den mámprůjem a taky mi není nejlíp. Asi až teď jsem pochopil, jak těžký bude dostatse až na konec. Zatím jsme neušli ani třetinu a už je to vážně hustý. Jestlijsem první týden psal o peklu, tak to byly žvásty. Nějak si nedovedu představit, že by to za týden mělo být ještě horší.
    Po prospaném a proleženém dni, ve kterém jsme si nedokázalipředstavit nějaké dobrodružství, se přeci jenom něco událo. Přišla bouřka a nášpřístřešek byl otočen ústím proti větru. Po několika marných pokusech ho otočitjsme se začali evakuovat na blízké jeviště. Teď táboříme na stagi asi sjedinými Čechy v tomto kempu. Poznáme to podle toho, že mají stan a na karavan.

Suma sumárum: 10:30 - odchod do kempu v Berouně, kde jsme odpočívali celý den

                                                                                                                                           Počasí: horko, večer bouřky
                                                                                                                                           Kondice: Pája bleje, nemůže dál, já mám průjem

DEN DESÁTÝ

Úspěšně jsme v noci a brzy ráno sHelčou a Klárkou domluvili setkání na Karlštejně, a tak jsem chtěl z kempuvyrazit co nejdřív a vzbudil jsem Páju o půl hodiny dřív. Podezřívám ho, že sesnažil být co nejpomalejší. Tak pomalý a rozvážný pohyby jsem dlouho u nikohoneviděl. V půl jedenácté jsme v Berouně koupili Smectu, mrkev a rýži a razilijsme si cestu deštěm do místních kopců. Pája se celou dobu táhnul jak smrad.Když jsem po čtyřech hodinách zjistil, že jsme ušli jen osm kilometrů, měl jsemna něj docela slušnýho vzteka. A když jsem viděl jeho pořád stejně znechucenouprotáhlou tvář, měl jsem chuť ho praštit. Ve dvě hodiny jsme se konečně setkalis holkama, které ušly za dvě hodiny skoro stejně jako my. Pája jim vděčí za svůjživot, protože mi nesmírně zvedly náladu. Nicméně jsme se před čtvrtou muselirozejít a na nás padla únava. Asi do sedmi se Pája držel, i když měl tendencijít pořád pár kroků za mnou, jako nějaký oslík. Pak už byla škoda mluvit.Průchod Černošicemi byl na Páju moc. Povídal, jak je unavenej a už nemůže, aleřek bych, že u něj je problém spíš se vyhecovat. Asi v devět večer jsme nakonecdošli na kopec nad Všenory. Uvařili jsme si výbornou rýži s mrkví. Pája ještěhodinu operoval své nespočetné puchýře, takže jsem neměl baterku, abych psal deník. Máme totiž jenom jednu, protože Pája vidí ve tmě a nepotřebuje ji.

Suma sumárum: odchod: 10:30
                                příchod: 20:30..........za den: 25 km

                                Trasa cesty: Beroun -Sv. Jan pod Skalou - Karlštejnské vodopády - Dub sedmi bratří - Mořina - Roblín - Vonoklasy - Všenory

                                                                                                                                              Počasí: dopoledne prší, odpoledne zataženo
                                                                                                                                             Kondice: únava
                                 Celkem: 228 km

DEN JEDENÁCTÝ

Dnes je Pájův velký den. Nenívelký jeho fyzickými výkony, ale jeho datem narození. Dnes se z něj staldospělý člověk. Ne, že by to snad na něm zanechalo nějaké škody. Ráno je stejněrozespalý, vede stejné hloupé řeči, tváří se stejně. I když jsem chtěl vyjít oněco dřív, odešli jsme ve standardním čase. Na cestě jsme míjeli chudinkumrtvou srnku. I přes průjem jsme si dali v hospodě jídlo. Musím Páju pořádpopohánět. Dělám to nerad, ale když to neudělám, tak jdem jak s hnojem. Ušli jsme asi 22 kilometrů .Utábořili jsme se už v půl osmý, protože jsme našli místo krásně chráněné předvětrem. Dneska v noci čekáme, že konečně zmokneme. Po poledních orgiích vhospodě nám v ešusu bublá směs rýže, mrkve, šunky a vody. Páju strašně bolípuchýř na patě a je strašně unavenej. Jako ke spáse hledím čtyři dny vpřed, kdybysme měli dojít k vodní nádrži Seč. Bude to polovina naší cesty, tak tam možná i dvoudenní odpočinek. Už abysme tam byli.

Suma sumárum: odchod: 10:30
                                příchod: 20:30..........za den: 22 km

                                Trasa cesty: Trnová -Měchenice - Davle - Chlomek - Petrov - Dolní Studené - Horní Studené - Jílové - Horní požáry

                                                                                                                                           Počasí: oblačno
                                                                                                                                           Kondice: jde se líp než včera, zbavili jsme se průjmu
                               Celkem: 250 km

DEN DVANÁCTÝ

Ráno jsem jako obvykle strávilčtvrthodinu taháním Páji z vyhřátého spacáku do ne moc vyhřátého dne. Cestakrásně ubíhala. Náladu nám kazilo jen aprílové počasí. Neustále oblékání asvlékání bund a pláštěnek je ubíjející. Jeden větší déšť jsme přečkali vhospodě, kde jsem se natláskal ovocnými knedlíky a Pája moravskou plecí. Pošestnácti kilometrech, ve Čtyřkolech, Pája rozvázal nohu, která ho už odBerouna nebolela. Já nadával, že si ji přestal mazat, ale to trvalo jen chvíli.Pravá noha mě začala bolet na stejném místě jako mého parťáka. Nelhal, kdyžtvrdil, jak pekelná je to bolest. Sotva jsem se dovlekl do Chocerad. Potřičtvrtě hodinové pauze a dvou jogurtech to ovšem bylo mnohem horší. Z plánuvyspat se v chatce jsme upustili při zjištění ceny. S vypětím sil jsme se tedyvyškrábali na kopec a utábořili se. Už jsme ani nestihli dovařit rýži, protoženám došel plyn. Za chvíli napíšu jak chutná tvrdá rýže. Naštěstí si bombanezkazila dobrou pověst ani posledním jídlem. Jsem docela rád, že už si zítra rýži nemůžeme udělat. Byla dobrá, ale všeho moc škodí.

Suma sumárum: odchod: 10:30
                                příchod: 19:30..........za den: 27 km

                                Trasa cesty: Zbořený Kostelec - Ledce - Nespeky - Vysoká Lhota - Čtyřkoly - Chocerady

                                                                                                                                           Počasí: přeháňky
                                                                                                                                           Kondice: rozbolely nás oba nohy
                               Celkem: 277 km

DEN TŘINÁCTÝ

Ráno nás probudily dešťové kapkybubnující na náš skromný přístřešek. Ve stísněném prostředí jsme pojedliČesmílka s chlebem, obvázali bolavé nohy, uklidili bordel a vyrazili na cestudo mokrého dne. Noha bolí jako čert. Naštěstí bolest hodně zmírňují Ibalginy.Dokonce jsem vytáhl hůlky, tak si teď připadám jako extra šukáč. Před polednemjsme v Sázavě. Nakoupili jsme potřebná analgetika a zaháněče hladu. Teďdopisuji deník u hracího automatu. Za pět minut už bude ve schránce a v nedělisi ho přečtete. Držte nám palce ať ve zdraví dorazíme na Seč. Od Sázavy už senic zajímavého nestalo. Celkem brzy jsme jsme rozbalili tábořiště a přečetli sinoviny. Dokud bylo ještě světlo, luštili jsme křížovku a kolem desáté už jsme oba zařezávali.

Suma sumárum: odchod: 10:15
                                příchod: 19:30..........za den: 27 km

                               Trasa cesty: Pyskočely - Sázava - Mrchojedy - Rataje nad Sázavou - Mirošovice - Opatovice - Malejovice - Nové Nespeřice - Stará Huť - Líšťany

                                                                                                                                           Počasí: zataženo, deštivo
                                                                                                                                           Kondice: Ibalgin zabírá

                               Celkem: 304 km

DEN ČTRNÁCTÝ

Asi v půl osmé nás probudil zvuk přijíždějícího auta. Dva lesníci se divili,kdo to spí v lese, ale spokojili se s tím, že po sobě všechno uklidíme. Po autěs lesníky přijela tatrovka se štěrkem a traktor s hrablem. Všichni příchozízřejmě zpevňovali silnici. Z toho důvodu byl náš spánek mírně rozkouskovaný.Dál v lese na nás čekalo další překvapení. Kde se vzal, tu se vzal, pes. Párkrátkolem nás proběhnul a nechal se i pohladit. Doprovázel nás i následujícívesnicí, kde, k naší hluboké nelibosti, na sebe nalákal tlustého vlčáka, kterýho chtěl evidentně znáslinit. Po půl hodině v lese, kdy Kazan, jak jsme hopojmenovali, běhal okolo s vlčákem přilepeným na zadku, se Kazan i s vlčákemvytratili. Avšak o dva kilometry dále, u skautského tábora, se s námi znovushledal. Místní v Černínech na otázku, jestli ho znají, jen kroutili hlavami.Napadlo nás, že nám pomůže veterinář, který sídlí o pět kilometrů dál, vČervených Janovicích. Zde nám bylo řečeno, že máme vylepit letáky nebo si honechat. Jelikož jsme asi těžko mohli lepit letáky, tak jsme zvolili druhoumožnost. Teď jsme v Zbýšově na koupališti. Kazan si na nás pomalu zvyká a začínáposlouchat. Je to takové krásné vytržení ze stereotypu našeho pochodu. Jenomnevím, co s ním bude. Nikde se natajíme s tím, že jsme ho našli,a kdyby o nějněkdo projevil zájem, určitě bychom mu ho dali (pokud by to nebyl houmles, cosi ho dá k večeři). V nejhorším případě ho vezmeme do Plzně, kde mu najdemenějaké bydlení. Hnáni bouřkou jsme rozbili tábor v lese za vesnicí. Pršeloskoro celou noc. Kazana jsme nechali ať si dělá co chce, a tak s námi většinu noci strávil v relativním suchu přístřešku.

Suma sumárum: odchod: 10:15
                                příchod: 20:00..........za den: 24 km

                                Trasa cesty: KamennáLhota - Vernýřov - Ćerníny - Červené Janovice - Plhov - Újezdec - Senetín - Damírov - Krchlebská Lhota - Zbýšov

                                                                                                                                           Počasí: slunečno, horko
                                                                                                                                           Kondice: dobrá

                               Celkem: 327 km

DEN PATNÁCTÝ

Když vstáváme, ještě trochupoprchává. Kazan vždy na nějakou dobu zmizí, ale vždy se k nám vrátí. Teď ovšemchceme odejít a Kazan nikde. Přemýšlíme, co dělat, když se nevrátí. Nechat hoosudu nebo ho hledat? Řekli jsme si, že má dneska asi poslední možnost sevrátit, a že mu nebudeme bránit. Avšak než jsme se sbalili, Kazan se vrátil. asive třičtvrtě na jedenáct jsme se vydali na oběd do dvanáct kilometrů vzdálenéhoGolčova Jeníkova. Kazan vůbec neumí chodit po silnicích. Před auty neuhýbá,naopak se jim staví do cesty jako idiot. Na frekventovaných holt bude muset býtna vodítku. Při obědě jsme seděli na verandě a Kazan byl přivázán k zábradlí,ale najednou byl dole. Měl štěstí, že mu provaz vystačil, ale bylo to o fous.Teď už tady pod stolem kňučí, takže budeme muset jít. Promáčení jsme šli až dodevíti a kemp pro nás byl vysvobozením. Po zjištění, že nás třílůžkováchatka(dvoulůžková byla plná) vyjde na 450 Kč nás nadšení na chvíli přešlo, alevidina měkké postele nás přesvědčila a my jsme si zaplatili rovnou dvě noci.Kazan se ukázal jako správnej pes, i když malinko natvrdlej. V lese si užívalfreeride v křovinách, a poté co v chatce trochu oschl, si šel poslušně lehnout na verandu.

Suma sumárum: odchod: 10:45
                                příchod: 21:00..........za den: 26 km

                               Trasa cesty: Klucké chvalovice - Vlkaneč - Kozohlody - Římovice - Golčův Jeníkov - Vilémov - Heřmanice - Pařížov - Horní Počátky - Dvorec - Seč

                                                                                                                                           Počasí: zataženo, prší
                                                                                                                                           Kondice: jsme docela unavení
                               Celkem: 353 km

DEN ŠESTNÁCTÝ

V půl sedmé nás probudil Kazandrápající na dveře. Ještě jsem chtěl spát, tak jsem ho radši pustil dovnitř.Pak ovšem chtěl zase ven, takže jsem si moc nepomohl. Nechtěli jsme, aby Kazanběhal volně po kempu, ale když nám utekl, chtě nechtě jsme ho nechali pobíhat.Dal jsem si sprchu za dvacet korun a vyčistil si zuby za všechny peníze (bo načištění zubů už jsem se chystal od Berouna). Dopoledne už jsem jen ležel a četlsi noviny. Kazan po čtvrthodinách přibíhal se hlásit, takže pohoda. V polednejsme šli do místní restaurace na oběd. Hned poté dorazila eskorta Pájovo rodičůa babičky. Následovalo vybalování dovezených věcí a jejich následné přijímání aodmítání. Všechno probíhalo hladce. Jejich vztah k neočkovanému psu, kterého sePája obával, byl však pozitivní a žádosti maminky o vracení se domů byly spíšesymbolické. Před odchodem byla na Pájovi provedena tělesná prohlídka a zde senaskytl problém. Pájův strup na zádech byl uznán zdraví nebezpečným a hovořilose o hospitalizaci zraněného. Nakonec jsme to spravili slibem blízké návštěvylékaře a okamžitému nástupu do domácí péče při zhoršení stavu. Pak už jsem jenom psal, žral a spal.

DEN SEDMNÁCTÝ

Vstali jsme už v osm ráno.Uklidili jsme bordel v chatce, naposledy si šli vyčistit zuby a v deset hodin užjsme opouštěli kemp. Vystoupali jsme na krásnou zříceninu hradu Oheb, tyčící senad přehradou, a pak se vydali do Nasavrk, kde Pája opět vykoupil lékárnu. Takéjsme se zde najedli před místním konzumem. Lidé obdivují Kazanovu krásu arozmazlenost ve stravování, protože žere jenom šunku a piškoty, ale nikdo honechce. Ke konci cesty nás začíná zrazovat mapa. Objevují se značky, které namapě vůbec nejsou, a naopak, ty, které na mapě jsou, ve skutečnosti neexistují.Chvíli váháme, jestli se díváme na správnou mapu, ale nakonec táboříme v lesepoblíž Podskály. Po dlouhé době rozděláváme oheň. V lese je hodně mokro, takženehrozí rozšíření ohně do nebezpečných rozměrů. Chvíle prosezená u ohněnás sicenestála draho, ale laciná taky nebyla. Pája si propálil fleesku a dokonce itriko a mně málem vzplanula košile poté, co jsem foukl do uhlíku, který na nispadl. V půl dvanácté jsme už leželi ve spacáku a užívali si zasloužený odpočinek.

Suma sumárum: odchod: 10:00
                                příchod: 21:30..........za den: 28 km

                               Trasa cesty: Oheb - Bojanov - Mezisvětí - Hradiště - Nasavrky - Ochoz - Libáň - Radochlín - Vížky - Žumberk - Smrček - Podskála

                                                                                                                                           Počasí: zataženo, déšť, zima
                                                                                                                                           Kondice: jsem dost unavenej, Pájovi se jde dobře

                               Celkem: 381 km

DEN OSMNÁCTÝ

Jelikož už jsme hodně zběhlý večtení mapy, dost nás překvapila existence modré značky na místě, kde to nemohlčekat ani úplný neznamap. S touto nesrovnalostí jsme se statečně poprali, alekdyž se začaly vynořovat cesty mapou nazaznamenané a cesty na mapě jakočlověkem nikdy nestvořené, tak jsme poprvé po osmnácti dnech sáhli po GPS. Sjejí pomocí jsme se vymotali z lesa a napojili se na trasu do Skutče. Z té jsmeale nějakým nedopatřením sešli a z tří kilometrů bylo pět. Jsem nějakýnevyspalý, bolí mě hlava a tohle bloudění mě deptá. Ve Skutči na námestí se mizdlábnutím melounu, řízku s bramborovým salátem a čokolády, udělalo dobře, alene na dlouho. Asi dva kilometry přes zelenou trasu byly popadané stromy a myjsme museli prolézat křovím a různě dlouhými oklikami cestu obcházet. Nebylotedy divu, že jsme značku opět ztratili. Párkrát jsme ještě narazili na zelenéznačky, ale jakoby každá vedla někam jinam. Nakonec to všechno musela vyřešitGPSka, na které ovšem žádné turistické trasy nebyly. Ukázalo se, že trasy bylypředělány. Na jiné místo byl přesunut i rozcestník. Když jsme se konečně našli, netrvalo dlouho, a byli jsme zase ztraceni. Došli jsme až na hrad Rychmburk,kde nám cestu zahradily zavřené dveře. To už jsem byl vážně naštvanej. Pakjsme se ještě asi dvakrát ztratili kvůli špatnému značení a mapě neodpovídajícískutečnosti, ale to už jsem dnes bral jako samozřejmost. Náladu mi zpravila ažkrajina okolo Boru u Skutče. Jsou tu krásný skály, země od borůvek je víc modránež zelená. Udělalo se hezky a navštívili jsme Dudychovu jeskyni. Příjemnýzažitek jsme završili v Jarošovské hospodě, a i když jsme se báli, zda v tétokrajině bez lesů najdeme místo na spaní, objevili jsme krásný plac přímo ucesty. Kazan od doby kdy jsme přišli spí. Jestli jsme dokázali unavit i psa, tak jsme vážně borci.

Suma sumárum: odchod:10:15
                                příchod: 21:00..........za den: 25 km

                               Trasa cesty: Skuteč - Hněvětice - Kutřín - Perálec - Zderaz - Bor u Skutče - Chotěnov

                                Celkem: 406 km

DEN DEVATENÁCTÝ

Vstali jsme dřív než obvykle,protože potřebujeme nahnat pár kilometrů, abychom byli v Jevíčku před polednem.Pája totiž nejenže má puchýřů plnou nohu, bolí ho noha a má rozedřený záda, aletaky má ochozený boty. Ochozený tak, že už se mu vzorek propadá do mřížky.Naštěstí to vypadá, že švec v Jevíčku je sympaťák. Po telefonu Pájovi sdělil,že mu tam natluče hřebíky a možná to bude držet i bez zaschnutí lepidla. Pájovypuchýře se zhoršily, od desíti do půl druhý se jenom vleče. Navíc se po desetidnech udělalo jasno a slunce docela hřeje. Oběd v Nové Vsi, v jeho případětvořený rohlíkem se sýrem, ho ale vzpružil a dál už jde o hodně svižněji. Už tobylo třeba. Poslední tři kilometry šel pár metrů za mnou a vzbuzoval takovýsoucit, že jedna paní dokonce zastavila, jestli nepotřebujeme pomoc. Ušli jsmeněco okolo třiceti kilometrů. Jsem strašně unavenej. Už mě nedokážou rozčílitani Kazanovy sebevražedné mise pod kola aut. Táboříme asi dvanáct kilometrů od Moravské Třebové.
            Jo a ještěněco se přihodilo. Měl jsem asi půlhodinový telefonát s redaktorkou Plzeňskéhodeníku, která na popud naší spolužačky Lucie, chce napsat článek o našempodniku. Působila na mě příjemným dojmem, tak věřím, že z toho vyjde něcopěkného. Slíbil jsem, že z Třebové pošleme nějaké fotky s Kazanem, tak se snad dostaneme k internetu. Ale teď už je pozdě a já jdu spát. Dobrou noc.

Suma sumárum: odchod: 9:30
                                příchod: 21:30..........za den: 30 km

                               Trasa cesty: Dolní Újezd - Nová Ves - Čistá - Brlenka - Opatovec - Dětřichov - Víska

                                Celkem: 436 km

DEN DVACÁTÝ

Probudila nás voda, která vevelkých kapkách kapala na náš sporý přístřešek. Chtě nechtě jsme museli vyléztze spacáků a shrbení a neskutečně zkroucení jsme sbalili batohy v relativnímsuchu. Pršelo ještě asi hodinu po našem odchodu. Když náš pes bez vodítka sámod sebe uhýbal autům, nebyl jsem si jist, zda nám ho někdo nevyměnil. V dalšívesnici se však ukázalo, že tomu tak není. Opět se prošel autu pod koly a muselbýt bez milosti uvázán na náš špagát. V jednu hodinu jsme došli do MoravskéTřebové. Nejprve jsme koupili jídlo Kazanovi, a pak jsme obstarali proviant ipro nás. Třikrát jsme se ptali na veřejný internet, třikrát nám byloodpovězeno, ale až potřetí správně. Na nádvoří zámku jsme udělali profesionálnínovinovou fotku a pak už jsme se hnali do zámecké knihovny na internet. Veřejnýinternet byl pro veřejnost pouze patnáct minut. Nevěřil jsem, že nás počtvrthodině vyhodí, když byly dva počítače volné, ale baba knihovnice bylaobzvlášť přísná, nepříjemná a dementní, takže se s ní vůbec nedalo mluvit.Zatímco jsem v knihovně kradl leták, Kazan se vyvlékl z vytahaného šátku azřejmě šel označkovat ceduli se zákazem venčení a volného pobíhání psů. Nakonecbyl Pájou lapen a za trest jsme ho nechali napospas přívalu dětí z nějakéhotábora. Že z Moravské Třebové nemáme jít po zelené, nýbrž po červené jsmezjistili až po pěti kilometrech, kdy jsme na zelenou náhodou zabloudili. Podhřbitovem ruských zajatců jsme se chtěli utábořit, avšak na místě bývaléhopracovního tábora byl tábor dětský. Jejich hlavnímu vedoucímu se nelíbilo, žepřecházíme přes tábor, ale nechal nás projít a dokonce nás ani nezmlátil.Setkání s debilem mě vždy rozruší, a tak není divu, že jsem vzápětí selhal jakonavigátor. spletl jsem si lesy a vedl jsem výpravu místy, kudy chodila jenomzvěř až na kraj mokrého pole. Pak měl Pája ovšem správný nápad, zapnuli jsmeGPS a hned jsme věděli kudy jít. Po přechodu kilometrového mokrého makovéhopole jsme až v devět dorazili na místo odpočinku. Špatnou náladu hned zpravilapoctivá houbovka. Kazan už nemá sílu si čistit srst, a tak jenom leží. Já nemámsílu psát ani se mazat, tak taky jenom ležím. Nastavuji budík na 7:33. Zítranavštívíme ševce. Potřebuji ho i já, jelikož se mi u hřbitova Rudoarmějců utrhlřemen, který držel ramenní popruh. Batoh na jednom rameni se nese dost blbě. Ačse to zdá nemožné, Pájovi se dělají další puchýře. Zatím jich napočítal třináct.

Suma sumárum: odchod: 10:10
                                příchod: 21:00..........za den: 27 km

                                Trasa cesty: Kunčina - Moravská Třebová - Pacov - hřbitov Rudoarmějců

                                Celkem: 463 km

DEN DVACÁTÝ PRVNÍ

Brzké vstávání nám sice vůbecnedělalo radost, ale už v devět hodin jsme byli na cestě k ševcovi. Já jsempřes noc dosáhl toho, že mé prádlo už není mokré, jen vlhké. Mám je přes den vigeliťáku, takže smrdí víc, než když jsem si je sundaval. Když nás po optání naševce paní v Jevíčku navedla na jeden rohový dům, poprvé na nás dýchla Morava.Trochu jí také smrdělo z pusy, ale možná se od ní odrážel náš dech, protože načištění zubů nemáme čas ani náladu. Švec se ukázal jako zručný opravář, alehlavně jako pohodový člověk. Páju hned vyslal, ať si jde koupit do sekáčeškrpály, ve kterých půjde jeden den, a mně mezitím spravil batoh. Neslyšel jsemod něj žádné remcání, že nestíhá, jak to bývá obvyklé. Ani tehdy, když za půlhodiny už třetí člověk chtěl něco opravit na počkání. Zdálo se mi, že si semnou víc povídá a ukazuje mi různé fotografie z internetu, které doplňují to, očem zrovna vypráví. Poté, co přišel Pája s botami za skvělou cenu (stálypůvodně 75 korun, ale když prozradil, že je má jen ne jeden den, nejspíš se nadním slitovali a prodali mu je hluboko pod cenou), jsme se šli naobědvat domístního bufetu. Svíčková byla výborná. A když jsme k tomu přidali dvě velkéKofoly za deset korun, byl výsledek vynikající. Spokojeni jsme se dovalili kševci, který si za obě opravy dohromady vyžádal směšných 150 korun. Ještěmockrát jsme mu poděkovali a vyšli jsme do horkého  dne směrem na Náměšťna Hané. Tam chceme dojít, abychom to měli co nejblíž do Olomouce, do kterédojdeme příští den. Budeme tak mít náskok jednoho dne před stanoveným plánem.Po patnácti kilometrech se Pájova skvělá koupě tvářila o něco hůře. K jehotřinácti puchýřům se přidaly další a on už musel ve vesnici Ochoz obout svojeopravené Garmische bez ohledu na schnoucí lepidlo. Dokud jsme ještě viděli nacestu a na turistické značky, pokračovali jsme v cestě. Nakonec jsme spočinuliasi dva kilometry od Náměšti. Následovalo už jen bleskové postavení přístřešku, uvaření čínské polévky a vzájemné namazání koňskou mastí.

Suma sumárum: odchod: 9:00
                                příchod: 22:00..........za den: 31 km

                                Trasa cesty: Víska u Jevíčka - Jevíčko - Jaroměřice - Subířov - Kunice - Ochoz - Krakovec - Ukřmely

                                Celkem: 494 km

DEN DVACÁTÝ DRUHÝ

Už o půl hodiny dřív, než zazvonilbudík, jsme byli nuceni pražícím sluncem vylézt z rozpáleného přístřešku doještě rozpálenějšího lesa. Jen, co si Pája zalepil svoje nespočetné puchýře azavázal obě nohy, mohli jsme začít dnešní etapu přes Olomouc. V Náměšti zrovnaprobíhal Drátofest, takže o společensky unavené lidi, co se s námi chtělidružit, nebyla nouze. Při odpočinku před odchodem jsme různým lidem postupněhlídali motorku, kolo či zapálený doutník. Teď nás čeká dvacet šest kilometrů do Olomouce. 
        Při počítání zbývajících dnů námnějak nesedí kilometry a vychází nám, že za Olomoucí nenaženeme jeden den, aledva. V olomouckém parku se při doplňování potravin ukázala chyba v kótovánímapy. Z kóty 450 se šlo dvacet pět kilometrů na kótu 500. Naše cesta je tedy o dvacet pět kilometrů kratší a my se budeme snažit posledních 150 kilometrů dojít za pět dní. Tak bychom přešli republiku za pouhých 27 dní.
        Aby dobrodružství nebylo málo,utábořili jsme se ve vojenském prostoru Libavá. V prvních chvílích se lekámekaždého prasknutí větve, ale když po guláši vlézáme do spacáků, vše se vrací dozajetých kolejí. Už začínám být hodně unavený. Bolí mě nohy a vzadu na stehněmě sem tam ostře píchne. Ale všechno už vydržím, když nám zbývá posledních pět dnů.

Suma sumárum: odchod: 9:00
                                příchod: 21:30..........za den: 35 km

                               Trasa cesty: Náměšť na Hané - Loučany - Těšetice - Ústín - Olomouc - Velká Bystřice - Daskabát - Velký Újezd

                                Celkem: 529 km

DEN DVACÁTÝ TŘETÍ

Než jsme si sbalili svoje sakypaky, prošly okolo nás dvě skupinky lidí. Naštěstí to nebyla vojenská policie,ale houbaři. O pár metrů dále nám cestu zahradil vysoký plot. Neměli jsme dostodvahy ani síly, a tak jsme se začali prodírat okolo plotu k silnici. Popřekonání kopřiv, ostružin a strmého kopce jsme se na ni konečně dostali. VeSlavkově jsme dostali ránu pod pás. Není zde pitná voda a obchod zavřel předpěti minutami. I když je teprve dopoledne, je docela vedro. Občerstvujeme sekaždou malinou a závidíme Kazanovi vodu z potoka. Po třech hodinách dorážíme doUhřínova, kde nám místní krasavice natočila vodu. Na její upozornění, že jehnusná, se jen usmíváme. Opravdu hnusná byla, ale když jsme do ní nalili půllitru ionťáku, docela se dala pít. Teď sedím v hospůdce v Hranicích. TočenýGambrinus ve mně chtění po Plzni ještě několikrát znásobil. Pája si zavazujenohy a Kazan spí. Ještě máme před sebou asi deset kilometrů, ale nějak se minikam nechce. Jsem unavený a všechno mě bolí. Jsem rád, že udržím tužku a aninepřemýšlím nad tím, co píšu. Jenom zabíjím čas, takže to budou strašný žvásty.Jenom jednou jsem si přečetl, co jsem napsal a musel jsem na každý druhý řádcedoplňovat slova nebo i věty. Jsem zvědav, co se dozvím, až si přečtu Sachůvpřepis mého nečitelného deníku.(Pak následuje několik stran košatých pochval,ale to sem vypisovat nebudu :-D). Pak jsem si půjčil Pájovu empétrojku a za pětkilometrů jsem jí sjel. Na návsi v Heřmanicích hrála skupinka dětí zapáleněkenta. Zdvořile jsme odmítli nabídku ke hře tím, že jsme je vyslali na velkoustranu a pak se jich zeptali na cestu přes kopce směrem na vysokou. Jeden přesdruhého kentili nesmysly, tak jsme si nakonec šli svou cestou. Při přechoduteritoria šílených krav jsme málem přišli o našeho čtyřnohého přítele. Komandopěti jalovic ho málem nabralo na rohy a rozneslo na kopytech. Hned za ohradou jsme se utábořili. Přišli jsme brzy, a tak jsme šli brzy spát, asi v deset.

Suma sumárum: odchod: 9:30
                                příchod: 21:00..........za den: 34 km

                               Trasa cesty: Slavkov - Uhřínov - na tý louce zelený - Kunzov - Hrabůvka - Velká - Hranice - Heřmanovice

                                Celkem: 563 km

DEN DVACÁTÝ ČTVRTÝ

Strašné ráno. Celou noc pršelo anějakým nevysvětlitelným způsobem mi zmoklo prádlo, které jsem nechal podpřístřeškem vysušit. Dále mi napršelo do bot, ve kterých byly schované ponožky.Ještě mi na ně vlezl hovňák, takže byly nejen mokré, ale i tak slizké, že jsemmusel šáhnout po ponožkách na spaní. Celé moje ráno proběhlo ve špatné náladě,protože se mi nic nedařilo a všechno mě vyloženě štvalo. Na pochodu na násještě sem tam káplo, ale poté, co jsme se v Novém Jíčíně schovali do bufetu, seudělalo krásně. Servírkou byla celkem oplácaná žena s ostrou chůzí namakanýhoboxera, takže jídlo nám na stůl házela, a to minimálně ze třiceti centimetrů.Po našem ne zrovna nejlepším jídle, se naše výprava hnala ke Štramberku.Kazanovi zachutnaly místní uši natolik, že pod námi vylizoval drobky. Popříjemném zotavení před místním obchodem už následoval jen dlouhý pochod. Odosmi začala být hrozná zima a nohy nás poslouchaly jen napůl. Při přelézáníplotu obory měl Kazan trochu problémy, tak jsem ho musel přenést, ale nevypadal,že by mu to vadilo. Posledních pár kilometrů jsme šli dost za šera a malý lesíkjsme uvítali vyloženě s nadšením. Klid večera rušil štěkot psa z blízkéhostavení. Naštěstí jsme si po hodině zvykli a na vyjímečně hrbolaté zemi usnuli.Nebyloto tak lehké, než jsem si lehl, musel jsem Kazana dostat ze spacáku, kde se munejspíš moc líbilo, protože bojoval o každý centimetr. Nakonec jsem vyhrál aKazan se musel spokojit s místem na svém prostěradle, ze kterého se pozdějipřesunul do nohou mé karimatky. Ani mu nevadilo když jsem si o něj nohy opřel. On už je taky docela unavenej.

Suma sumárum: odchod: 9:15
                                příchod: 21:30..........za den: 31 km

                               Trasa cesty: Starý Jíčín - Nový Jíčín - Štramberk - Kopřivnice - Mniší - Kozlovice

                                Celkem: 594 km

DEN DVACÁTÝ PÁTÝ

První ranní postavení na nohybolí a nohám nějakou dobu trvá, než se naskládají do bot. Bláznivého uštěkanéhopsa jsme nechali za sebou. Ve Frýdlantu jsme nakoupili jídlo do konce pochodu avodu na přechod Beskyd. Rázem byl můj batoh o 5 kilo těžší. Přidal jsem ještěkilo žrádla pro Kazana. Taky jsme mu koupili obojek proti klíšťatům, které zněj po desítkách tahám, a náhubek, kdyby jsme ve vlaku potkali nějakéhonerudného průvodčího. Máma mi zakázala Kazana přivést domů. Vyhrožuje, že mědomů nepustí atd., ale přece ho nemůžu nechat někde přivázaného u plotu.Konečně vcházíme do Beskyd. Před sebou máme Lysou horu, ale náš cíl je naštěstí o 300 metrů níže. Je to skautská mohyla na Ivančeně. Po výstupu do téměř 1000 m .n.m jsme dalivysokohorskou svačinu a Pája přidal kámen na mohylu. Z relaxace na slabémsluníčku a horském vzduchu nás vytrhl až příchod nízkofunkčního autisty, kterýse dost vehementně sápal po Pájovo pití. Jeho rodiče byli pohodoví lidé a o svém údělu si s námi povídali.
        Po ochutnání domácí trnkovice (takse říká slivovici, pojem švestky ještě znali, ale co jsou trnky, jsme jimvysvětlit nedokázali) si nás vyfotili. Pak jsme začali pozvolna sestupovat naúroveň výchozí nadmořské výšky. V Pražmu, už notně utahaní, jsme se posilnilina poslední část dnešní etapy. V Morávce jsme začali opět stoupat do závratnýchvýšek. Po kilometru jsme v opravdu prudkém kopci našli rovný plac a hned sejsme se utábořili. Už nemáme ani sílu na to se namazat a předsevzetí, že si počtrnácti dnech konečně vyčistím zuby, vzalo za své. Rozvěsil jsem zatuchlé a vlhké věci na větve a šel spát.

Suma sumárum: odchod: 9:30
                                příchod: 21:30..........za den: 25 km

                               Trasa cesty: Frýdlant nad Ostravicí - Ivančena (mohyla) - Pražmo - Morávka

                                Celkem: 619 km

DEN DVACÁTÝ ŠESTÝ

Celou noc pršelo. I moje slipy, které jsem si včera celý den sušil na batohu pro zpáteční cestu vlakem, jsou úplně mokré. Když nemám co dělat odlupuju si z těla špínu a hraju si s ní jako s modelínou. Je to boží hmota. Když je v dešti vše sbaleno vydáváme se na další tisícoví vrchol. Hned po sto metrech se ukázalo jak dobré jsme měli místo na táboření. Za zatáčkou se do nás opřel prudký vítr a drobné kapky z mraků se míchali s těžkými kapkami ze stromů. Čím jsme stoupali víš, přidávala se mlha až jsme viděli pouze na 30 kroků. S každým poryvem větru se nám promáčené šusťáky lepily na prochladlé nohy. Byl jsme docela rád, že konečně zažíváme extrém a ještě víc jsem byl rád, že to zažíváme poslední den. Dělat zastávky v takovém počasí nebylo možné a tak jsme jenom šli ve snaze trochu se zahřát. Ve dvě hodiny jsme konečně vyšli z větrných Beskyd a zelezli do hospody na jídlo a na čaj a na kafe a na kofolu a na medovík do tepla. V půl čtvrtý jsme vystartovali do Jablunkova. Zima byla snad ještě větší, ale na první pauze jsem přidal ještě vrstvu oblečení a to bylo celkem vpoho. V Jablunkově jsme nakoupili potřebné věci na hranice a také na cestu zpět. Původní plán byl zakempit někde za Jablunkovem. Nevím jak jsme si mohli myslet že se zastavíme 7 Km před cílem - vidina konce naší cesty a všechno nepohodlí nás na hranice doslova dotáhla. I když cestou cestu pršelo a byli jsme promáčení až na kůži, nezkazilo nám to radost z vítězství. Otevřeli jsme šampáňo a statečně jsme ho vypili dřív než jsme mrtví padli do spacáku.
Spíme na celnici na schodech k nějakému baráku.Dlouho nemůžu usnout a myslim, že Pája taky ne. Vypadá to, že do Plzně přijedeme ve čtvrtek večer, ale já chci Kazana předvést rodinné radě až v sobotu na chalupě v Úloze. Když mi máma večer volala musela se spokojit s informací že už jsme hodně blízko. Vlastně je to pravda. Zítra si zajdem asi 1 Km na nejvýchodnější bod. To už bude jenom taková sladká tečka. Cesta vlakem, kdy přesně nevíme spoje, bude taky určitě boží. Ještě zpět ke Kazanovi a mámě. Vlastně mi zakázala, abych ho vodil domů, takže nemám jinou možnost, než za nima přijet na chalupu.
Je to boží pocit po téměř měsíci být na konci putování. Jsme na nás hrd, že jsme neskončili u nadšení ze zářijové hodiny zeměpisu, ani nás neodradili projektu nepřátelé - matky, ani lidé co říkali, že to nedáme nebo se to nedá. Podle mě to nebylo až tak fyzicky náročné. Ale vydržet 26 dní nedělat nic jiného než jít a mít cíl vzdálený stovky kilometrů, je docela kumšt.

Suma sumárum: odchod: 9:10
                                příchod: 21:30..........za den: 30 km

                               Trasa cesty: Ropnice  - Kalužný Milíkov - Jablunkov - Písek - Bukovec hraniční přechod -                                

                                Celkem: 649 km

 

DEN DVACÁTÝ SEDMÝ

Ráno jsme se probudily asi v půl devátý. Správce si nás nevšímá tak se můžem v klidu válet. Večer nám přišlo celkem dost blahopřejících SMSek. Jedna od profesora Haše, která mi udělala velkou radost. Doufám, že počínaje zítřejškem už s ním nikdy neprohraju, zvlášť když slíbil že mě nechá příští rok propadnout. Ráno přišla SMSka od Jirky Bláhy z rádia Šumava, jestli prý neuděláme telefonickej rozhovor z honce cesty. K tomu se stavíme trochu odmítavě. Nepovažujem naší cestu nějak vyjímečnou. Takové bláznivé věci by měli takhle mladí lidi dělat pořád, a taky si říkáme, že jsou lidé, kteří dokázali mnohem víc a nikdo po nich ani neštěkne. Nakonec jsme natočily krátký rozhovor s tím. že si příští týden popovídáme ve studiu. Když už se tedy o takovéhle akci bude takhle mluvit, doufám že to podnítí další lidi dělat ve volném čase jiné věci, než byt doma a chodit chlastat, jezdit na raftu na Vltavě, jezdit s rodiči na chalupu k moři do hotelu a podobně. Nápadů mají hodně, ale málo z nich se zrodí v akci a to mi na lidech trochu vadí. V půl jedenáctý jsme se vydali na půl kilometru vzdálený nejvýchodnější bod ČR. Pak už jsme se jen vydali na 3 km vzdálený autobus. Řidič byl pěkně nepříjemnej.

Suma sumárum: odchod z hraničního přechodu Bukovec: 10:30
                                nástup do vlaku směr Plzeň:                      14:06
                                příjezd do Plzně:                                            23:54